(převzatý článek autora Jána Floroviče staršího přeložil Leoš Duchoslav)

Faktem je, že v originálním textu Bible neexistuje žádné slovo, které by znamenalo „peklo”. Slovo „peklo” nacházíme pouze v překladech Bible do současných jazyků a i to velmi chaoticky, podle toho, jak si ho tam svévolně vloží překladatelé Bible, kteří věří v peklo (a v nesmrtelnou duši).

Ale není tomu tak ve všech překladech Bible. Peklo vkládají do překladů Bible jako náhradu za některé výrazy. A to za hebrejský výraz „šeol” (ve SZ) a jemu podobný řecký ekvivalent „hádes”, ale i za pořečtěný výraz „gehenna”, přičemž však její hebrejský ekvivalent „Ben-Hinnom” takto nepřekládají (protože jim to kontext nikde nedovoluje). V ojedinělých případech překladatelé Biblí „vyrobí“ peklo i z řeckého slova „Tartaros” – což je žalář
padlých andělů.

[CSP 2.Petrův 2:4] Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do (temných jeskyní) Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu.

Na úvod si v tomto chaosu uděláme alespoň základní přehled: Roháčkův překlad Bible má peklo až 46 krát (ve SZ 26x a v NZ 20x), ale Kralická Bible obsahuje peklo už „pouze” 35 krát.

Tyto dvě Bible mají peklo i v 1Kor.15:55, ačkoli jiné překlady tu mají slovo smrt. (Poznámka překladatele: je to kvůli odlišnému řeckému textu, ze kterého byly tyto Bible přeloženy. Slovo – ᾅδης, ου, ὁ [hadés], strongovo číslo G86 , které Kralická a Roháčkova Bible používá v 1K 15:15 jako peklo, se v Septuagintě vyskytuje ve SZ 66 x, nikdy ale ne jako peklo.)

Podle Kralické Bible jdou do pekla dokonce i domácí zvířata („hovada”).

Současné Bible, např. Evangelická, Ekumenická (slovenská i česká), katolická Vulgáta, překlad M.Pavlíka, katolický překlad A.Boteka, Jeruzalémská Bible, Bible 21.století a prakticky i všechny ostatní moderní Bible nemají ve SZ peklo vůbec a v NZ mají peklo obvykle 12 krát.
Avšak překlad Slovenskej tlačovej misie, Český studijní překlad, Žilkův překlad, Nový Americký standardní překlad, Nová americká Bible, katolický překlad Sv. Jozefa, Nový Zákon od Nicholase Kinga, The Emphatic Diaglott (1864), Překlad NS, nemají peklo dokonce ani v NZ. Proč?

Protože v originálech Bible žádné „peklo” neexistuje.

KLÍČE OD PEKLA? – NEBO OD ŘÍŠE MRTVÝCH?

Mylný překlad Bible může lehce uvést někoho v omyl. Jehošua prý řekl:

„Mam kľúče pekla i smrti” – Zj 1:18, Roháčkův překlad.
„Mám klíče pekla i smrti” – Zj 1:18, Kralická Bible.

Avšak podle současných překladů Bible, Jehošua v Janově Zjevení 1:18 řekl:

„Mám klíče od smrti i hrobu” – A. Botek (*), M. Pavlík, Emphatic Diaglott, Český ekumenický a další.
„Mám klíče od smrti i podsvětí” – Vulgáta, Evangelický překlad, Ekumenický překlad a další.
„Mám klíče od smrti a hádu” – Revidovaný standardní překlad, Nová KJV, Překlad NS a další.

(poznámka: V překladu A. Boteka je poznámka z Jeruzalémské Bible, která ke Zj 1:18 uvádí následující: „Hádes je príbytkom mŕtvych. Kristus má moc, ktorou umožňuje z tohto miesta vyjsť.“ porovnej J 5:26-29 JB)

„jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život, a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách, a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu, ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu.“

Jehošua zde ve skutečnosti nemluvil o žádném pekle (jak nás svádí věřit Roháčkova a Kralická Bible), ale mluví o „podzemním pohřebišti zemřelých” ve všeobecném smyslu (hebrejsky „šeol”, řecky „hádes”, latinsky „inferos”), do kterého při smrti odchází každý člověk. V Čechách a na Slovensku k tomuto „pekelnému” chaosu významně přispívají dva překlady Bible a to Kralická Bible a Roháčkův překlad.

Podívejme se nejdříve, jaký zmatek způsobily tyto dva překlady se slovem „peklo”, a to zmatek dokonce ještě i mezi sebou navzájem. Porovnáme citáty z obou překladů pod sebou a všimněte si, jakými výrazy je překládané původní hebrejské slovo „šeol”.

Všechny překlady slova „šeol” budou dále zvýrazněny podtrženou červenou tučnou kurzívou a všímejte si, jestli kontext dovoluje „šeol” logicky pochopit jako „peklo“. (V těchto citátech se také budou nacházet synonymické paralely slova „šeol”: „jáma”, „hrob”, „říše smrti”, které objasňují smysl slova „šeol”. Ty budou zvýrazněny pouze tučným písmem.

Pro kontrolu tyto dva překlady porovnáme ještě s Ekumenickým překladem Bible, který překládá slovo „šeol“ jako „říše mrtvých”, čímž dostává citát jiný, ale správný smysl.

(poznámka překladatele: V odkazech nad jednotlivými tabulkami si lze prohlédnout hebrejský text, kde slovo „šeol“ je označeno číslem H7585)

Žalm 49:15-16 – (v hebrejském textu „šeol“ 3x)

Ve smyslu celého kontextu tohoto 49. žalmu žalmista říká, že žádný člověk nežije navěky tak, že by „se nerozpadl v hrobě” a že by nikdy „neviděl  porušení”, ale že nakonec každý člověk sestoupí do šeolu; avšak zároveň vyjadřuje svoji naději, že Bůh si ho vezme z moci „šeolu“, což vlastně  znamená, že v určeném čase bude vzkříšený, tedy probudí se z prachu země:

Pán Jehošua má klíče od tohoto šeolu (hádu):

Zjevení 1:18 „a Živý; i stal jsem se mrtvým, a hle, jsem živ na věky věků a mám klíče smrti i hádu.“

(Poznámka překladatele: „Jméno Ježíš je pořečtěný tvar hebrejského Ješua, což je zkrácené Jehošua …“)

Žalm 89:49

Žalm 30:4

Žalm 86:13

Žalm 88:4

Žalm 16:10

V těchto citovaných textech si můžeme všimnout již zmiňovaného paralelismu mezi šeolem (podtržená tučná červená kurzíva překladů tohoto slova) a slovy hrob, jáma, smrt a prach. Z těchto a dalších synonymických paralelismů jasně vyplývá, že „mít duši v šeolu” znamená „být pochovaný
v hrobě”, anebo alespoň obrazně „dostat se do ohrožení života”:

Žalmy 88:4-5  “jsem započten mezi sestupující v jámu, stal jsem se jakoby mužem bez síly, mezi mrtvými svoboden, podoben zabitým, ležícím v hrobě, jichž již nevzpomínáš, neboť oni jsou odloučeni od tvé ruky.“

Žalmy 30:3  “Jehovo, vyzvedl jsi mou duši ze šeólu, oživil jsi mě zprostřed sestupujících v jámu.“

Žalmy 116:3  “Obemkly mě provazy smrti a dopadly mě tísně šeólu, nacházel jsem úzkost a zármutek.“

„Sestoupení do šeolu” – v konečném důsledku znamená, reálné naplnění následku Adamova hříchu, kdy se člověk, FYZICKÁ ŽIVÁ DUŠE, vrátí zpět do prachu (nastane porušení duše), ze kterého byl vytvořený.

Genesis 2:7 “A Jehova, Bůh, v člověka ztvárnil prach z půdy a v jeho chřípě vdechl vanutí života, i stal se člověk živou duší.“

Genesis 3:19 “Chléb budeš v potu svého obličeje jídat až po svůj návrat do půdy, neboť z ní jsi byl vzat, neboť jsi ty prach a do prachu se musíš navrátit.“

Kazatel 3:19-20 “Vždyť osud dětí člověka a osud zvěře – ano, mají jeden osud – jak smrt tohoto, tak smrt onoho, a všichni mají jeden dech a není přednosti člověka před zvěří, neboť to vše je marnost; to vše odchází k jednomu místu, to vše vzniklo z prachu a to vše se k prachu vrací.“

Jób 14:13-15 “Kéž bys mě chtěl ukrýt v šeólu, schovat mě až do odvrácení tvého hněvu, uložit mi lhůtu a vzpomenout na mne (umírá-li člověk, zda může ožít?) po všechny dni své služby bych čekal, až do příchodu mé výměny. Volal bys a já bych ti odpovídal, toužil bys po díle svých rukou,“

Žalmy 90:3 “Vracíš smrtelníka až do rozpadnutí a pravíš: Vracejte se, děti lidí!“

Žalmy 22:15 “má síla vyschla jako střepina a můj jazyk je přilepen na mé patro; ano, vsazuješ mě do prachu smrti.“

Šeol v žádném případě neznamená konečné zatracení a není to ani žádné peklo, ale je to úděl, který podstupují všichni lidé. Bibličtí pisatelé ve všech časech různými způsoby vyjadřují naději, že Bůh „nenechá jejich duše v šeolu” a tímto hovoří o naději na vzkříšení. Ne o pekle.

Jób 19:25  “A já vím, že můj Výkupce je živ; on, Poslední, musí povstat nad prach;“

Jób 33:18-30  “uchraňuje jeho žití před zkázou, ano, jeho život před pominutím oštěpem. Je také na svém lůžku ukázňován bolestí a ustavičná je váda jeho kostí,takže jeho život mu odporným činí chléb a jeho duše oblíbené jídlo. Jeho maso se tratí před zrakem, takže jeho kosti (nebylo je vidět) vyčnívají a jeho žití se blíží ke zkáze, ano, jeho život k usmrcujícím. Je-li při něm posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil jeho povinnost, pak mu bude milostiv a bude říkat: Vysvoboď ho od sestoupení do jámy, došel jsem výkupného. A jeho maso se stane svěžejším než v mládí; bude se vracet ke dnům svého jinošství, bude se modlit k +Bohu, jenž mu bude blahovolně nakloněn; on bude s jásotem vidět tvář toho, jenž smrtelníku odpovídá svou spravedlností. Bude se dívat na lidi a řekne: Hřešil jsem a správné jsem převracel, ale nedostalo se mi odplaty – vykoupil mé žití od přejití v jámu, takže se můj život smí radovat ve světle. Hle, všechny tyto věci působí BŮH s člověkem dvakrát-třikrát k odvrácení jeho žití od jámy, k osvícení světlem živých.“

Žalmy 49:15  “Jen Bůh může mou duši osvobodit z ruky šeólu, když mě bude brát. Seláh.“

Žalmy 16:9-11 “Proto se raduje mé srdce a jásá má duše, ba i mé maso bude v bezpečí sídlit, vždyť nebudeš mou duši ponechávat šeólu, nebudeš dávat svému zbožnému zakusit zkázu. Dáváš mi poznat stezku života, při tvé tváři je hojnost radosti, v tvé pravici vždy jsou líbeznosti.“

Daniel 12:2  “A mnozí ze spících v prachu půdy budou procitat, tito k věčnému životu a tito k potupě a k odporu věčnému,“

Ozeáš 13:14  “Chci je osvobodit z moci šeólu, vykoupit je ze smrti – kde jsou, smrti, tvé nákazy? Kde je, šeóle, tvůj mor? Lítost se bude před mýma očima skrývat.“

Izajáš 26:19  “Tvoji mrtví budou žít, mé mrtvoly budou povstávat! Procitněte a plesejte, osídlenci prachu! Vždyť tvá rosa je rosa světla, jež budeš vrhat na zem stínů.“

Pán Jehošua těmito klíči od smrti a hádu odemkne „brány hádu” neboli „závory šeolu” (Matouš 16:18 “A pravím ti i já, že ty jsi Petr, a na této skále zbuduji své shromáždění, a brány hádu je nezdolají.“) každému ve svém vlastním pořadí. Nejprve těm, kteří jsou Kristovi a potom ostatním lidem:

1.Korintským 15:23  “Každý však ve svém vlastním pořadí: prvotina – Kristus; nato ti, kteří jsou KRISTOVI, při jeho příchodu;“

1.Tesalonickým 4:16  “protože Pán sám se svolávajícím povelem, s hlasem archanděla a s Boží troubou sestoupí z nebe a nejprve vstanou mrtví v  Kristu;“

Zjevení 20:4-6  “A uviděl jsem trůny, i usedli na ně a byl jim dán soud, a duše  sťatých pro Jehošuovo svědectví a pro Boží slovo, a ti, kteří se tomu zvířeti ani jeho obrazu nepoklonili a na čelo a na svou ruku nepřijali značku, i ožili a na tisíc let se s KRISTEM ujali kralování; ostatní z mrtvých neožili, než se těch tisíc let ukončilo. Toto je první opětovné vstání; blažený a svatý, kdo v tom prvním opětovném vstání má podíl – nad těmi nemá druhá smrt pravomoci, nýbrž budou Božími a KRISTOVÝMI kněžími a budou s ním tisíc let kralovat.“

V Bibli jsou „brány hádu”, „závory šeolu”, „brány smrti” synonymické pojmy. Porovnej:

Jób 17:16  “Bude sestupovat k branám šeólu, až spočinutí všech spolu bude na prachu.“

Žalmy 9:13  “Buď mi milostiv, Jehovo, viz mé soužení od nenávidících mě, vyzdvihuje mě z bran smrti,“

Žalmy 107:18  “jejich duše si oškliví všechen pokrm a dospívají až k branám smrti.“

Izajáš 38:10  “Já jsem řekl: V klidu svých dní musím odejít v brány šeólu, budu připraven o pozůstatek svých let.“

Petr na letnice velmi působivě a logicky vysvětlil splnění Davidova prorockého žalmu na Jehošuovi, který podstoupením smrti stejně tak sestoupil do „šeolu“, neboli „hádu”, ale „jeho duše nebyla ponechána v hádu” – „toho Jehošuu vzkřísil Bůh!”

Skutky 2:23-32  “tohoto, podle Božího určeného rozhodnutí a předchozí znalosti vydaného, jste skrze ruku bezzákonných přibitím na kříž odpravili, Bůh mu však dal opět vstát, zrušiv bolesti smrti, ježto jemu nebylo možno být pod její mocí. David přece vzhledem k němu praví: Ustavičně jsem dopředu hleděl na Jehovu přede mnou, protože je po mé pravici, abych nebyl zviklán. Pro tuto příčinu se rozveselilo mé srdce a můj jazyk zajásal, nadto pak i mé maso bude přebývat v naději, protože mou duši nezanecháš v hádu, aniž dáš svému milosrdnému uvidět zkázu; v známost jsi mi uvedl cesty života, naplníš mě veselím při tvé tváři. Bratři, budiž dovoleno k vám s otevřeností promluvit o praotci Davidovi, že i skonal i byl pohřben a jeho pomník je až do tohoto dne mezi námi. Jsa tedy prorokem a věda, že se mu Bůh přísahou zavázal na jeho trůn posadit někoho z plodu jeho beder, promluvil, vida dopředu, o opětovném vstání KRISTOVĚ, že ani nebyl  zanechán v hádu ani jeho maso neuvidělo zkázu. Tomuto Jehošuovi dal Bůh opět vstát a svědky toho jsme my všichni;“

Dva nejvlivnější a zároveň mylné protestantské překlady Bible se slovem „peklo“, Kralická a Roháčkova, vedou masy věřících do omylu v otázce stavu mrtvých o tom, co se s nimi stane po smrti. I toto je jedna z příčin, proč se reformace od 16. století až dodnes nevypořádala s bludným učením středověké Církve o peklu. Je paradoxní, že tuhle chybu překladu slova „šeol”, „hádes”, „inferos” jako „peklo”, si už dokonce uvědomili i katoličtí učenci, kteří po revizi latinské Vulgáty po druhém Vatikánském koncilu už latinské slovo „inferos” překládají do lokálních jazyků ne jako „peklo”, ale jako „podsvětí”.

I výrok v Apoštolském vyznání opravili z původně chybného překladu „sestoupil do pekel” na „sestoupil k zesnulým” (do hádu), což je v souladu se Žalmy 16:10  “vždyť nebudeš mou duši ponechávat šeólu, nebudeš dávat svému zbožnému zakusit zkázu.” Protestantská reformace však tento omyl ve svém učení stále ještě neopravila a většina protestantů v tomto „pekelném” omylu setrvala do dnes.

CO JE BIBLICKÁ GEHENNA?

GEHENNA je pořečtěný geografický název, který označuje „údolí syna Hinnoma”, které se nachází jižně od Jeruzaléma a svažuje se od jihozápadní strany strmě dolů směrem na východ podél bývalé jižní hradby. Jeho hebrejský název je „Ben-Hinnom”, aramejsky „Gehinnám”, a řecky  “Gehenna”. Dnes se nazývá arabsky „Vadi er Rababi.”

První biblické zmínky o tomto údolí nacházíme v knize Jozue:

Jozue 15:8  “a pomezí vystoupilo průrvou syna Hinnómova k jižní straně Jevúsího, to je Jerúsalém…“

Jozue 18:16  “a sešlo pomezí k okraji hory, jež je před průrvou syna  Hinnómova, jež je v údolí Refáím k severu, a sešlo průrvou Hinnómovou ke straně Jevúsího na jih a sešlo k Én-rógélu“

Později, v čase judských králů, se toto údolí Ben-Hinnom stalo místem ohavného kultu, obětování dětí Molochovi, bohu Amorejců a Baálovi, Kanaánskému bohu. Tento kult podporovali hlavně králové Achaz a Menašše.

2 Paralipomenon 28:3  “on [Achaz] i zakuřoval v průrvě syna Hinnómova a  své děti prováděl ohněm podle ošklivostí národů, jež Jehova před tváří  synů Isráélových vypudil“

2 Paralipomenon 33:6  “A on [Menašše] v průrvě syna Hinnómova své děti prováděl ohněm a zabýval se předpovídáním a věštěním a čarováním a zjednával vyvolavače duchů a jasnovidce; množil činění toho, co bylo v očích Jehovových zlé, k dráždění ho.“

Později však dobrý král Josijáš, vnuk Menaššeho, tento ohavný kult z Izraele vymýtil a oltáře v údolí Ben-Hinnom zhanobil a zbořil:

2 Královská 23:10  “A znečistil Tófeth, jež je v průrvě synů Hinnómových, k znemožnění komukoli provádět svého syna aneb svou dceru ohněm Mólechovi; a odklidil koně, jež králové Júdovi pro slunce umístili u vstupu do domu Jehovova do síně Nethan-melecha, komorníka, jež byla v Parvárím, a vozidla slunce spálil ohněm. A oltáře, jež byly na střeše horního pokoje Ácházova, jež zřídili králové Júdovi, a oltáře, jež zřídil Menaššé v dvou nádvořích domu Jehovova, král pobořil, i pospíšil odtamtud a naházel jejich prach do potoka Kidrónu. A znečistil král výšiny, jež byly před Jerúsalémem, jež byly zprava vůči hoře zkaženosti, jež Šalomoun, král Isráélův, zbudoval Aštóreth, hnusnosti Cídóním, a Kemóšovi, hnusnosti Móáva, a Milkómovi, ošklivosti dětí Ammónových, a roztříštil sloupy a povytínal ašéry a jejich místa naplnil kostmi lidí. A i oltář, jenž byl v Béth-Élu, výšinu, již zřídil Jároveám, syn Nevátův, jíž svedl Isráéle k hřešení, i onen oltář a tu výšinu  zbořil, i spálil a na prach rozmělnil tu výšinu, a ašéru spálil. A když se Jóšijjáhú ohlédl, uviděl hroby, jež tam byly, na té hoře, i poslal a dal přinést z těch hrobů kosti; ty na tom oltáři spálil, takže jej znečistil podle slova Jehovova, jež prohlásil Boží muž, když prohlásil tyto věci. A řekl: Co tento náhrobek, jejž já vidím? A muži města k němu řekli: Hrob Božího muže, jenž přišel z Júdy a prohlásil tyto věci, jež jsi na oltáři v Béth-Élu učinil. I řekl: Dopřejte mu klidu, nechť nikdo nehýbá jeho kostmi. Jeho kostí tedy ušetřili, s kostmi proroka, jenž přišel ze Šómrónu. A Jóšijjáhú odstranil i všechny domy výšin, jež byly ve městech Šómrónu, jež králové Isráéle k dráždění zřídili, a naložil s nimi podle všech skutků, jež uskutečnil v Béth-Élu, a všechny kněží výšin, kteří tam byli, na těch oltářích pozabíjel a spálil na nich kosti lidí. A vrátil se v Jerúsalém.“

Od té doby je toto zlořečené místo známé jako „údolí vraždění”, které Bůh vyhlásil skrze proroka Jeremiáše za místo konečného údělu a odplaty bezbožných, kde končí potupným způsobem mrtvá těla (ne „nesmrtelné duše”) bez důstojného pochování – jako nehodní budoucího vzkříšení.

Jeremjáš 7:31-33  “a vybudovali výšiny Tófeth, jež je v průrvě syna Hinnómova, k spalování svých synů a svých dcer ohněm, což jsem nerozkázal, aniž na mé srdce vystoupilo. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Jehovou, kdy se již nebude říkat Tófeth, a průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, neboť v Tófeth budou pro nedostatek místa pohřbívat; a mrtvoly tohoto lidu budou potravou ptactvu nebes a zvěři země, a nebude odhánějícího.“

Jeremjáš 19:2-8  “a vyjdi do průrvy syna Hinnómova, jež je u vchodu do brány Hrnčířství, a provolej tam slova, jež k tobě budu vyslovovat, ano, řekni: Slyšte slovo Jehovovo, králové Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma: Takto řekl Jehova zástupů, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se na toto místo přivést zlo, o němž kdokoli bude slyšet, budou znít jeho uši, protože mě opustili a toto místo odcizili a jali se v něm zakuřovat jiným bohům, jichž neznali oni ani jejich otcové ani králové Júdovi, a toto místo naplnili krví nevinných. Také vybudovali výšiny Baalovy k spalování svých dětí ohněm vzestupných obětí Baalovi, což jsem nerozkázal, aniž vyslovil, aniž na mé srdce vystoupilo. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Jehovou, kdy se tomuto místu již nebude dávat název Tófeth, ani průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, a zmařím záměr Júdy a Jerúsaléma v tomto místě a budu je nechávat padat mečem před tváří jejich nepřátel a rukou hledajících jejich žití a jejich mrtvoly budu dávat za potravu ptactvu nebes a zvěři země a toto město budu obracet v hrůzu a v sykot; každý mimo ně přecházející se bude hrozit a syčet nade všemi jeho ranami.“

(Poznámka: Židovský rabín David Kimhi (1160 – 1235) podal o „Gehinnom” tuto historickou informaci: „A je to místo v zemi přiléhající k Jeruzalému a je to odporné místo a hází tam nečisté věci a mrtvoly. Taktéž tam byl neustálý oheň, aby spaloval nečisté věci a kosti mrtvol. Proto je soud nad ničemnými obrazně nazvaný Gehinnom.”)

V Ben-Hinnomu se udržoval oheň pomocí síry a nespálené zbytky mrtvol hnily a žrali je tam červi. Tahle ohavná historie Ben-Hinnomu, Gehenny, byla Židům, Jehošuovým posluchačům, velmi dobře známá. Když Jehošua hovořil o pokušení k hříchu, řekl: Matouš 5:29-30  “Je-li ti však léčkou tvé pravé oko, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne aby bylo tvé celé tělo (pozn. ne nesmrtelná duše) zahozeno do Gehenny; a je-li ti léčkou tvá pravá ruka, vytni ji a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne aby bylo tvé celé tělo (pozn. ne nesmrtelná duše) zahozeno do Gehenny.“

Marek 9:47-48  “A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do Božího království, než abys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivé Gehenny, kde jejich červ neskonává a oheň nehasne.” (nehmotné „nesmrtelné duši” nelze vyloupnout oko, ale tělu ano)

Židé dobře znali Písmo a věděli, že tímto výrokem se Jehošua odvolává na poslední verš proroka Izaiáše, který hovoří o osudu mrtvol bezbožných lidí, nehodných věčného života. V Jehošuových výrocích není řeč o věčném mučení „nesmrtelných duší” v „pekle”.
Pojem „nesmrtelné duše” jako i „pekla” je totiž neznámý v celé Bibli i starověkém judaismu. Text Izajáše, na který se Jehošua odvolal, říká:

Izajáš 66:24  “a když budou vycházet, budou hledět na mrtvoly lidí, kteří se proti mně vzepřeli, neboť jejich červ nebude umírat, aniž bude jejich oheň hasnout, i budou všemu masu předmětem odporu.“

Avšak po smrti apoštolů začaly být do křesťanství vnášeny řecké náboženské představy o „nesmrtelné duši” (porovnej Jeruzalémská Bible 2 Makabejská 11:23  “Jelikož se náš otec odebral k bohům a my sami si přejeme, aby lidé v našem království byli uchráněni zmatků a mohli pečovat o své záležitosti,“) a pohanské představy o peklu byly asociované s biblickou Gehennou, která ve vnímání židů prvního století i Jehošuy symbolizuje definitivní a věčné zničení fyzické živé duše, což chápali jednoduše jako konec existence, věčnou smrt.
Když tedy do Gehenny můžou jít jen fyzické bytosti z masa a kostí, logicky tam nemůže jít satan a démoni a ani takové abstraktní věci jako smrt, hádes, šelma a falešný prorok. A to je důvod, proč Bible pro ně používá úplně jiný symbol věčného zničení: Ohnivé jezero, které však také znamená druhou smrt: Zjevení 20:14  “A smrt a hádés byly uvrženy do jezera ohně: toto je ta druhá smrt, jezero ohně.” (smrt a hádes nejsou živé bytosti, tedy je nemožné je mučit v pekle).

Někteří překladatelé Bible však vyrobili skutečné absurdity; jako Roháček a Kralická Bible ve Zjevení 20:14: „Smrt a peklo byly uvrženy do ohnivého jezera.” Jinými slovy, ve smyslu jejich teologie o peklu jako o místě ohnivého trápení to znamená, že:
„Peklo je mučeno v pekle.”
Anebo jinak: “Místo ohnivého trápení bylo uvrženo do místa ohnivého trápení, aby se to místo ohnivého trápení trápilo v místě ohnivého trápení.”

Zatímco z „první smrti” existuje návrat k životu skrze vzkříšení (klíče od hádu), „druhá smrt” představuje definitivní a věčné zničení, likvidaci bez naděje na vzkříšení a možnosti návratu do existence. Bible někdy slovo „mučiť” anebo „trápit” používá jako synonymum pro „věznit”/„držet v žaláři.”
Jde totiž o věčné uvěznění v druhé smrti.

Podle Bible „odplatou za hřích je smrt” a ne věčné mučení, protože nápad, upalovat někoho živého v Gehenně (v Ben-Hinnomu), Bohu nikdy „nevstoupil do srdce” a sám Bůh takový nápad dementuje!

Římanům 6:23  “neboť odplata hříchu je smrt…“

Genesis 2:17  “ale ze stromu poznání dobra a zla, z něho jíst nebudeš, neboť v den svého pojedení z něho jistotně budeš muset umřít.“

Právě naopak bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušní evangelia našeho Pána Jehošuy. Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od Pánovy tváře a od slávy jeho síly.

2.Tesalonickým 1:8-9  “v planoucím ohni, jenž bude vykonávat pomstu nad těmi, kteří neznají Boha, a těmi, kteří nejsou poslušni blahé zvěsti o našem Pánu Jehošuovi Kristu; ti budou pykat pokutou věčné zhouby od přítomnosti Páně a od slávy jeho síly“

(poznámka BoziKralovstvi.cz: Kde se v textu z Genesis, který vyřkl přímo Bůh Jehova nachází věčné mučení? Nikde. Je to satanova nauka, která nám ukazuje, že Bůh je vše jiné, jen ne milující. A proč je tato nauka tak populární mezi téměř všemi církvemi? Protože její propagátoři vlastně sami o sobě tvrdí, jak jsou výjimeční a (podle jejich soudu) půjdou do nebe, zatímco ti ostatní, kteří s nimi nesouhlasí půjdou do pekla. Je to typická satanova léčka která hraje na strunu pýchy člověka, na kterou nachytal mnoho lidí a které v budoucnu ještě nachytá:

Zjevení 20:8-9  “a vyjde svést národy, jež jsou ve čtyřech koutech země, Góga a Magóga, shromáždit je k válce; a jejich počet je jako písek moře. I vystoupili na šíři země a obklíčili tábor svatých a to milované město; a z nebe [od Boha] sestoupil oheň a strávil je.“)

Originál si můžete stáhnout jako pdf soubor: Jak se do Bible dostalo peklo.