Je neskutečné, jak jsme dnes masírováni médii. Každá úchylka je dobrá až výborná a rozšiřuje nám obzory (díky za ně). Každý má přece PRÁVO. Právo jednat, jak se mu zlíbí. Právo takové. Právo onaké. A co zbývá těm ostatním, když takové jednání vidí a vnitřně s ním nesouhlasí, protože si zachovali zbytek soudnosti a jaksi ví, že toto není správné? No, hlavně nikoho neurazit, nikoho se nedotknout. Toto platí nejen ve světských věcech, ale i ve víře. Oh, jak jsme báječní.
Představte si situaci – nějaký takovýto amorální člověk vás pozve na večeři a následně se vás zeptá na váš názor na něj. No přece mu nemůžete říct doopravdy, co si o něm myslíte. To se přece nesluší. Co kdybyste ho někdy potřebovali? A tak asi začnete s nějakými obecnými frázemi, že v zásadě vůbec není špatný, že to jsou vše určitě pomluvy apod.
Podívejme se na podobnou biblickou situaci:
Lukáš 7:36-50 Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu. A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla, že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou. A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto: Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu, jež na něho sahá – vždyť je to hříšnice. A Jehošua k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni. Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát. Když však neměli čím zaplatit, prominul oběma. Který z nich ho tedy [řekni] bude více milovat? A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul. A on mu řekl: Správně jsi usoudil. A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu – vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy; polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy; mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy. Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala, komu se však odpouští málo, miluje málo. I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny. A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští? A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.
Anebo jiný příklad:
Lukáš 11:37-44 A při tom promluvení ho kterýsi farizej žádal, aby u něho poobědval; i vstoupil a usadil se. Ten farizej se však, vida to, podivil, že se před obědem nejprve neumyl. Pán však k němu řekl: Inu, vy, fariseové, čistíte zevnějšek poháru a podnosu, vaše nitro je však napěchováno loupeží a zlem. Bláhovci! Neutvořil ten, jenž utvořil zevnějšek, i to, co je zevnitř? Raději však z těch věcí, jež máte, dávejte almužnu, a hle, všechny věci jsou vám čisté. Ale běda vám, farizeům, protože odvádíte desátky z máty a z routy a z každé zeliny a pomíjíte právo a Boží lásku, tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat. Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadlo v synagogách a pozdravy na tržištích. Běda vám, protože jste jako hrobky, jež jsou nenápadné a lidé, po nich se procházejíce, o nich nevědí.
Je vidět, že Kristus klidně zkritizoval i toho, který jej pozval na večeři resp. na oběd. Jednali byste stejně? Většinou asi ne. My jsme přece tolerantní. A naše chování ještě omluvíme jako vysoce křesťanské. I Jehošua přece říkal, nastavit druhou tvář… No jo, to je přece ale něco úplně jiného. Přece není nastavení druhé tváře tolerancí ke lžím a satanovým výmyslům. My máme přece jasně Upozornit a zachraňovat ty, kteří se mýlí. [Nastavit druhou tvář je přece situace, kdy po mně někdo něco násilím chce (věci, úctu, službu), ale ne souhlas s jeho hříšným jednáním]
Jakubův 5:19 Moji bratři, jestliže mezi vámi někdo pobloudí od pravdy a někdo ho přivede zpět, nechť ví, že ten, kdo hříšníka zpět přivede z poblouzení jeho cesty, zachrání duši ze smrti a zastře množství hříchů.
A toto přesně Kristus ve výše zmíněných citacích Lukáš 7:36-50 a Lukáš 11:37-44 dělal. Snažil se jim poukázat na jejich mylnou cestu s tím, že se snad alespoň někdo ze zúčastněných zastydí a napraví.
Co bychom řekli dnes my? „To je přece jejich věc, co dělají. Mají přece PRÁVO si dělat co chtějí.“ Jojo, jsme většinou slaboši. Ne, Satan pro nás připravil lepší slovo – my jsme Tolerantní. Hle jak skvělé slovo. Z tohoto ještě navíc můžeme vytěžit myšlenku, jak jsme vlastně díky naší Toleranci Silní… Anebo ne?
Když nad tím tak přemýšlím, tak naší předci byli tolerantní. My jsme naše jednání pozvedli na novou úroveň. My jsme ULTRATOLERANTNÍ.