Velká většina křesťanů věří v nesmrtelnost duše. Z této skutečnosti následně vyplývají nauky, že když člověk zemře, tak jde buď do nebe, nebo do pekla. Ale tato víra ničí to základní křesťanské učení – vzkříšení, protože celý člověk vlastně nikdy nezemře. Je to hereze nejhrubšího zrna. Na počátku křesťanských dějin byli takovíto věřící označováni jako nekřesťané. Nauka o nesmrtelném duchu pochází již od Platóna, který tvrdil, že tělo, protože je hříšné, musí zemřít, zatímco duch je dobrý a tudíž žije věčně. V těchto řeckých naukách samozřejmě vyrůstali řekové (helénisté) a bylo pro ně nesporně těžké tyto prvky opustit, takže i apoštol Pavel se musel ohradit v dopise
[CSP] 1 Korintským 15:12 Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?
Podívejme se nyní na jeden ze stěžejních biblických textů, na kterém staví zastánci nesmrtelné duše:
[CSP] 1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. 19 V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, 20 kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu.
Rozeberme si jej:
V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. I když to tak na první pohled nevypadá, tato věta je v přímém rozporu zastánců nesmrtelné duše. Jak je to možné? No stojí tu snad „V těle byl sice usmrcen, ale jeho Duch žil dál“ ? Ne. Petr píše „v Duchu obživen“. Aby něco mohlo ožít (obžít) musí být předtím mrtvé! Tedy i Jehošuův Duch musel být mrtvý (v šeolu), aby mohl následně ožít.
V originálním textu je použito řecké slovo ζῳοποιέω ( zōopoieō ), strongovo číslo G2227. Toto slovo se v Novém zákoně vyskytuje 12x. Podívejme se na všechny výskyty tohoto slova (zvýrazněno červeně):
Jan 5:21 Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce.
Jan 6:63 Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
Římanům 4:17 jak je napsáno: ‚Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.
Římanům 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Jehošuu z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Jehošuu Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
1 Korintským 15:22 Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.
1 Korintským 15:36 Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře.
1 Korintským 15:45 Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou,a poslední Adam Duchem oživujícím.
2 Korintským 3:6 On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.
Galatským 3:21 Staví se tedy Zákon proti [Božím] zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona.
1 Timoteovi 6:13 Přikazuji [ti] před Bohem, který dává* všemu život*, a Kristem Jehošuou, který před Pontiem Pilátem dosvědčil dobré vyznání, *Je to moderní opis k lepšímu pochopení. V Kralické Bibli je použit tento překlad: „Přikazujiť tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje“
1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen.
Z uvedeného výčtu je jasné, že se vždy jedná o změnu stavu z mrtvý na živý.
Pojkračujme s rozborem. Koho měl Petr na mysli, když napsal „…duchům (kteří jsou) ve vězení“? No samozřejmě to jsou ti mrtví, kteří zemřeli kdysi, když byla na ně uvalena potopa. A že jim Pán šel kázat, znamená, že nejsou zapomenuti v Gehenně, ale čekají v Šeolu.
A teď to vůbec nejzajímavější a sice otázka co jim vlastně kázal? Myslíte si snad, že jim říkal: „Dobře vám tak. Váš úděl si plně zasloužíte!“, anebo „Co voda. Nebyla moc studená?“, nebo něco podobného? Asi ne. Takže jediné rozumné vysvětlení je, že jim kázal ve smyslu: „Nebojte se, zemřel jsem i za vaše hříchy.“ A jestliže zemřel i za jejich hříchy tak i tito musí být vzkříšeni. Budou vzkříšeni snad jen proto, aby jim bylo řečeno „Do gehenny s vámi!“ ? Zopakujme si celou událost. Tito, kteří žili v době před potopou byli tak hříšní, že na ně přišel Jehovův odsuzující rozsudek a byli zničeni. Pak za nimi přichází Kristus a káže jim dobrou zprávu. Pokud by tito neměli být vzkříšeni, tak proč by za nimi Jehošua vůbec chodil? Budou tudíž vzkříšeni. Budou snad vzkříšeni pouze proto, aby jim následně bylo oznámeno, že půjdou do Gehenny? To je přece absurdní. Bohužel toto tvrdí všechny, opakuji všechny, církve a takto je zmanipulována valná část těch, kteří si říkají křesťané. (pozn. Slovem církev samozřejmě myslím všechny takto lidmi založené organizace nebo skupiny. Nemyslím tím neviditelnou církev našeho pána Jehošuy Krista.)
Toto myšlení je pro mnoho lidí uchu lahodící – Já jsem ten dobrý a vy jste ta sebranka, která si nezaslouží ani žít. Ale není to přesně to, před čím nás varoval Kristus :
Lukáš 14:8 „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.“
Anebo:
Lukáš 18:9 A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník…
Shrnuto:
Matouš 23:12 Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.