Různé hebrejské názvy jsou v rozličných překladech písma přeloženy tak, jak uznali překladatelé za vhodné. Jen namátkou se podívejme na název Betel (nebo jak jej správně psát):

[KB1613] Ámos 7:10 Tedy poslal Amaziáš kněz Bethelský

[Bible21] Amos 7:10 Betelský kněz Amaciáš

[CSP] Ámos 7:10 Tehdy bételský kněz Amasjáš

[Pavlik_JJ_CZ] Ámos 7:10 A Amacjá, kněz Béth-Élu,

Čtyři překlady a pokaždé napsáno jinak. Pak je skutečnou lahůdkou cokoliv vyhledávat – biblické programy bohužel nefungují jako google, takže pokud cokoliv hledáte, tak musíte hledaný text napsat přesně. Mimochodem všimněte si, že i jméno kněze ve výše uvedených příkladech je také napsáno 4x jinak. Nicméně toto není ten největší problém českých překladů. Největší potíž spatřuji v překladu slova šabat, které je ve všech českých překladech přeložen jako „sobota“. Chápu, že tento název přímo vychází z hebrejského šabat, ale v celém písmu snad není nic více zavádějící. Když se dostaneme v písmu na místo, kde se nachází slovo sobota okamžitě si vybavíme „ten den po pátku“ a nikoliv to, co jím skutečně je, tedy svátek. Když jsem si uvědomil, že mne název sobota hodně mate, tak jsem si nakonec dal tu práci, (vzhledem k tomu, že ke studiu používám program Davar 4) vzal jsem podle mne nejlepší překlad Bible – Pavlíkův studijní překlad s Božím jménem Jehova (který obsahuje i místo jména Ježíš správné jméno Jehošua) a nahradil jsem všechny soboty názvem šabat.

Důležité je si uvědomit, že naše sobota se opakuje každých sedm dní. U šabatu tomu tak ale není. My totiž používáme solární tzv. Gregoriánský kalendář, kdy se po celý rok střídá sedm dní stále dokola. Izraelité naproti tomu používali lunisolární kalendář, kdy jednotlivé měsíce se řídily podle skutečného Měsíce a roky podle Slunce.

[Pavlik_JJ_CZ] Genesis 1:14 A Bůh řekl: Nechť na klenbě nebes vznikají  zdroje světla k rozlišení mezi dnem a mezi nocí; i budou za znamení a na určená období a na dni a léta

A ještě se podívejme, jakým způsobem nám Pán Jehova určil jednotlivé dny. Nový den začíná při západu slunce. Jednoduché, logické. Zatímco nám dnes začíná nový den o půlnoci (což je de facto protiklad poledne – jenže zatímco poledne jsme schopni, pokud svítí slunce, bez přístrojů určit, tak půlnoc nikoliv – tak daleko jsme to dopracovali), Izraelitům začal den při západu slunce. Mohl by jim teoreticky začít i při východu slunce, ale to by většina lidí zaspala. Zatímco při západu slunce jsou všichni, nebo téměř všichni, lidé vzhůru a tak si sami mohou určit nový den.

Jak to tedy ve skutečnosti chodilo? V Jeruzalémě, po západu slunce se sledovalo, v jaké fázi je Měsíc. Když byl ve stavu, kterému dnes říkáme „nov“, což znamená, že vlastně vůbec není vidět, tak se ještě nic nedělo. Logicky – pokud Měsíc nevidím, tak to ještě neznamená, že je v „novu“, prostě ho nevidím… Takže se čekalo, až bude vidět první srpek měsíce – a pokud se tak stalo, tak tento den bylo „Novoluní“, čili vlastně 1.den nového měsíce. Po šesti pracovních dnech nastává šabat (tedy 8.den), dalších 6 pracovních dnů a následuje šabat (15.den), dalších 6 pracovních dnů následovaných šabatem (tedy 22.den) a ještě jednou 6 pracovních dnů a po nich poslední šabat daného měsíce (29.den). Protože cyklus Měsíce trvá 29,5 dne znamená to, že následující, tedy 30.den bude zase novoluní a tedy ne 30.den prvního měsíce, ale 1.den druhého měsíce. Tento druhý měsíc už ale ty dvě půlky dne, které přebývají z 29,5 dne (první půlku jsme odečetli, když po 29.dni bylo hned novoluní a druhá půlka vznikne v dalších 29,5 dne) dají dohromady jeden celý den, takže ve druhém měsíci bude po čtvrtém šabatu ještě jeden den, tedy 30.den a až pak nastane zase Novoluní, tedy 1.den třetího měsíce atd. Bohužel dvanáct takovýchto měsíců dá pouze 354 dnů, takže do slunečního roku bude chybět 11 dnů. Letní měsíce by se tak začaly pomalu posouvat zpět do zimy. Aby se tomuto zamezilo, tak roky se počítají podle slunce a 7 krát v průběhu 19 let se přidá jeden měsíc navíc. Píšu to pro pochopení hodně zjednodušeně, pokud máte zájem o hlubší pochopení této problematiky tak se podívejte např. na českou wikipedii a informace o Židovský kalendář .

Závěr

Naše sobota je každý sedmý den stále dokola.

Šabat je (vyjma novoluní, které je ale také svátek) každý sedmý den v měsíci.

Když kalendářně porovnáme skutečné šabaty s našimi sobotami, tak se trefíme jen občas.

Pokud jste dočetli až sem, tak na cyklus šabatů, jak jsem vám je vykreslil v tom proškrtaném textu, zase zapomeňte. Toto byla skvělá ukázka toho, jak se člověk může zamilovat do své vlastní myšlenkové manipulace, protože zbytek světa jsou přece hlupáci… Je to pouze hypotéza, která, jak uvedu níže, se nezakládá na pravdě.

Jaká je tedy skutečnost?

Zde jsou argumenty které svědčí o tom, že od věků se sedm dní točí stále dokola a že šabaty jsou nezávislé na novoluních:

[CSP] Leviticus 23:10-16 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi. On zamává snopem před Jehovou, abyste došli zalíbení; druhého dne po šabatu s ním kněz zamává. V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Jehovovi a jako patřičnou přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou litou oběť čtvrtinu hínu vína. Chléb, pražené zrní ani čerstvé obilí nebudete jíst až do toho dne, kdy svému Bohu přinesete obětní dar. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po šabatu si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmém šabatu a přinesete Jehovovi novou přídavnou oběť.

Tady byl vznesen argument, že Musí být úplné, tedy že existuje i varianta Nejsou úplné. Na to se dá říct jen jedno – pokud tedy nebyly úplné, tak nepřinášeli panu Jehovovi novou přídavnou oběť?

Vezměme to podle nám známých dnů. Pro tentokrát nazývejme šabat Sobotou. Kněz zamává snopem v Neděli. Od této Neděle odpočítáme 7 týdnů. Logicky bude zase Neděle. A když od původní Soboty počítám padesát dnů, tak jsem zase u té nové Neděle. Protože jde o delší dobu, než jeden měsíc, tak zde bude minimálně jedno novoluní. A pokud by novoluní resetovala  šabaty, tak by výše uvedený údaj, že to bude opět den po šabatu, prostě nevyšel.

Podívejme se na další příklad:

Exodus 16:4-5 A Jehova řekl k Mojžíšovi: Hle, já – chystám se dštít pro vás chlebem z nebes; a lid vyjde, i nasbírají dávku dne v její den, abych jej mohl přezkoušet, zda bude chodit v mém zákoně čili nic. A v šestý den se stane, že připraví, co si budou přinášet, i bude to dvojnásobek toho, co každý den budou sbírat.

Takhle to s manou bylo celých 40 let. A bylo to úplně jednoduché, pět dnů běžně, šestý den dvojnásobek, sedmý byl šabat a nenapadlo nic. Projděte si celý Exodus a žádné komplikace s novoluním nenajdete. A tento systém měl ještě jednu vlastnost. Za čtyřicet let si tak navykli, že každý sedmý den je šabat, že se to izraelitům doslova vrylo pod kůži. A až přišli do Svaté země, tak to Bůh jistě neměnil.

Další ukázka:
Lukáš 13:14 Představený té synagogy však, jsa pln nevole, že Jehošua vykonal uzdravení o šabatu, pravil v odpověď davu: Je šest dní, v nichž je záhodno pracovat, v těch tedy přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne dne šabatního.
Když jsem tuto problematiku znovu řešil, tak jsem napsal přímo na židovskou obec a zeptal se, kdy vlastně židé slaví dnes šabat. Přišla mi tedy poněkud delší odpověď, kterou připojuji na konci tohoto článku, ale ve stručnosti – Židé odnepaměti slaví šabat každý sedmý den. Počátky měsíců jsou pouze k tomu, aby určovaly jednotlivé měsíce. K žádnému resetování šabatů nedochází.

Abychom tomuto vyjádření ještě dodali argumentaci, zde je odkaz na dnešní, aktuální židovský kalendář. Vidíte, šabat každou sobotu stále dokola.

Vraťme se ještě na chvíli k myšlence, že se šabaty restartovaly novoluním. Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak by v historii musel existovat okamžik, kdy k této události došlo. Byla ta změna již před Kristem? Určitě ne. Jehošua Kristus, když byl zde na zemi, by byl tím posledním, kdo by nežil podle Božích zákonů. Kdyby se Novoluním resetovaly šabaty, tak by žil podle tohoto způsobu a šabat by světil častokrát v jiné dny než tehdejší židé. Ale tak tomu nebylo:

Lukáš 4:16 I přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle toho, co mu bylo obyčejem, vstoupil o šabatním dnu do synagogy; i povstal, by se ujal čtení.

A tak to v písmu čteme několikrát. Kdyby měl Kristus šabat v jiný den, asi neměl komu číst…

A co by tomu říkali farizeové? Ti, kteří často číhali na nějakou i drobnou chybu od Jehošui. Vyčítali mu kde co, a takovou zásadní věc, že by slavil šabat někdy jindy by mu nevyčetli? Evidentně slavil šabat ve stejný den jako oni.

Bylo by dobré se podívat, jak slavili šabat v prvním století. V Bibli toho moc nemáme, ale máme mimobiblickou literaturu. Flavius Josephus, který žil v prvním století n.l. a byl tedy součástí námi zmiňovaných dějin napsal ve své knize Válka židovská na straně str.55 (mimo dalších míst výskytu):
A byla by zůstala námaha Římanů bez výsledků, kdyby nebyl Pompéjus vyčkával vždy sedmého dne, kdy se Židé z náboženských důvodů zdržují jakékoli práce rukou, a zvyšoval násyp bráně při tom svým vojákům s nimi bojovat. Neboť i o sobotách Židé bojují, ale jen v sebeobraně.
Takže vojevůdce Pompéius čekal na každý sedmý den, kdy se Židé pouze bránili…

A o pár řádků dále čteme:
Římané tenkrát utrpěli mnoho neúspěchů. Ostatně i Pompéjus se podivoval Židům pro jejich vytrvalost a nejvíce proto, že nic neochromilo jejich bohoslužebné obřady, které konali mezi padajícími střelami. Neboť denní oběti, oběti za mrtvé a veškeré uctívání boha se konalo s úzkostlivou přesností, jako by ve městě vládl hluboký mír. Ani při samém dobytí, když byli pobíjeni okolo oltáře, neupustili od předepsaných denních náboženských obřadů.

I z Bible víme, jak Židé důsledně dodržovali Zákon, což jim Jehošua několikrát vytkl a z ničeho nic, by si jeden ze stěžejních bodů úplně změnili? Proč by to dělali? Dodnes jsou pyšní na své tradice ze kterých neuhnou. Vždyť mají i vlastní letopočet.

Jaký je tedy závěr?

Židé skutečně měli a mají šabat každý sedmý den, bez ohledu na novoluní.

Hluboce se omlouvám se všem, které jsem původním článkem uvedl v omyl.

A co my, pohané. Máme i my dnes slavit šabat?

To je složitá otázka, na kterou si prosím najděte sami odpověď.

Slavit soboty a nazývat to šabaty je asi daleko tomu, jak to Pán Jehova chtěl. A vrchol pak je slavit neděle… Komu byly šabaty určeny? Izraelitům nebo celému světu? Samozřejmě Izraelitům.

Je třeba si připomenout ještě jedno – více než 2500 let (od Adama po vyjití z Egypta) se žádný šabat neslavil. Dva a půl tisíce let, to je hodně dlouhá doba. Když od nynějška odečtu 2500 let tak se v čase dostáváme někam do Jeruzaléma po návratu z Babylona…

A co bylo řečeno křesťanům z národů? (protože takovými jsme my)

Skutky 15:7-11 a když nastal veliký spor, vstal Petr a řekl k nim: Bratři, vám je povědomo, že od dávných dní si Bůh mezi vámi vyvolil to, by mými ústy národy uslyšely slovo blahé zvěsti a uvěřily; a tento srdcí znalý Bůh jim vydal svědectví – dalť [jim] Svatého Ducha stejně jako i nám a neučinil mezi námi i nimi žádného rozdílu, když jejich srdce věrou očistil. Nyní tedy: Co Boha pokoušíte, že byste na šíji učedníků uvalili jho, jež ani naši otcové ani my jsme nedokázali unést? Ale věříme, že budeme zachráněni milostí Pána Jehošuy – podle téhož způsobu jako i oni.

Skutky 15:19-20 Já tudíž soudím: Nepřitěžovat těm z národů, kteří se obracejí k Bohu, ale poslat jim list, by se zdržovali od poskvrn model a smilstva a toho, co je zardoušeno, a krve.

Skutky 15:28-29 Svatý Duch totiž i my jsme uznali za dobré neuvalovat na vás žádné větší tíže než tyto nezbytné věci: zdržovat se od věcí modlám obětovaných a krve a zardoušeného a smilstva; budete-li se od těchto věcí bedlivě chránit, budete činit dobře. Buďte zdrávi.

Římanům 14:5 Někdo zase hodnotí jeden den nad jiný, někdo však hodnotí každý den stejně; každý nechť je ve své vlastní mysli plně ujištěn.

Římanům 3:20 proto před ním žádné maso nebude ospravedlněno na základě činů podle zákona, neboť skrze zákon dochází k poznání hříchu.

Galatským 2:16 vědoucí však, že člověk není ospravedlňován na základě činů podle zákona, nýbrž jedině věrou v Jehošuu Krista, i my jsme v Krista Jehošuu uvěřili, abychom byli ospravedlněni na základě víry v Krista a ne na základě činů podle zákona, protože na základě činů podle zákona žádné maso ospravedlněno nebude.

Hebreům 7:12 Mění-li se kněžství, dochází zajisté nutně i ke změně zákona,

2.Korintským 3:6 on nás i učinil způsobilými za služebníky nové úmluvy, ne písmene, nýbrž ducha, neboť písmeno zabíjí, Duch však oživuje.

A tady to je pěkně řečeno:
Galatským 5:2-3 Hle, pravím vám já, Pavel, že budete-li se dávat obřezávat, nebude vám Kristus nic platný; a dále svědčím každému člověku, jenž se obřezávat dává, že je povinen vykonat celý zákon.

Jakubův 2:10 Kdokoli totiž dodrží celý zákon a v jedné věci klopýtne, stal se vinným stran všech;

A zde Pavel přímo Galatským vyčítá. Co konkrétně ?

Galatským 4:10 Dáváte si záležet na dodržování dní a měsíců a období a let

Takže volba je na každém, jak písmo pochopí.

A zde již výše zmíněná odpověď o otázce šabatů ze židovské obce:

pokusím se stručně odpovědět na Váš dotaz, adresovaný Židovské obci v Ostravě, ohledně šabatu. Židovský kalendář (hebrejsky Luach ha-šana) má několik základních pilířů: den, týden a rok. Kalendář je lunisolární, tzn. není solární jako např. v křesťanství a není lunární jako např. v islámu. Měsíce, kterých má běžný rok 12, jsou počítány podle Měsíce a začínají novoluním. Roky jsou počítány podle Slunce. Každý měsíc začíná novem – novoluním (hebrejsky Roš chodeš), resp. objevením prvního srpku nového měsíce. Novoluní může být jednodenní či dvoudenní, každý měsíc má buď 29 nebo 30 dní, nikdy 31 nebo 28.

Letopočet se mění 1. dne měsíce Tišri, což je na podzim a je to zároveň dvoudenní svátek Roš ha-šana (Nový rok).Protože lunární rok je kratší než solární, židovský kalendář to řeší tak, že dvakrát za sedm let (resp. sedmkrát za 19 let) se vkládá mezi měsíce Adar a Nisan 13. měsíc, tzv. Adar 2 (Adar bet), jelikož měsíc Nisan, který je počátkem náboženského cyklu roku, musí být na jaře.

Den začíná a končí západem Slunce. Týden má 7 dní, které se označují řadovými číslovkami (první, druhý atd.) s výjimkou posledního sedmého dne, který má jediný jméno: Šabat.

Podle židovské tradice se týdenní cyklus nikdy nezměnil od stvoření světa a člověka, tzn. Šabat je skutečně každý sedmý den. V hebrejštině nemají samohlásky svá písmena, tzn. slovo Šabat je tvořeno třemi písmeny hebrejské abecedy: šín (š), bet (b) a tav (t). Protože písmeno šín je možné někdy číst také sín (s), nežidovští překladatelé z hebrejštiny, zejména do řečtiny a latiny, z toho vytvořili slovo “sabat”, z něhož je v řadě jazyků termín pro den v týdnu “sobota”, ostatně i v češtině, jak je z toho slyšet a vidět. Šabat začíná v souladu s textem Tóry (hebr. Nauka = Pět knih Mojžíšových) večer západem Slunce, tzn. v době, kdy je podle běžného občanského kalendáře ještě pátek, a končí v sobotu západem Slunce, po kterém již máme Jom rišon (den první), který je označován ve starých kalendářích jako “Den Slunce”, v češtině “neděle”, což ale není od slova “nedělat”, ale od staroslověnského slova “nedelja”, čili “týden”, je to první den nového týdne. V Tóře je u příběhu stvoření světa uvedena vždy formule: “a byl večer a bylo jitro, den první, druhý atd.”. Proto je začátek dne podle židovského kalendáře večer.

Slovo Šabat v hebrejštině kromě zcela konkrétního dne (soboty) znamená zároveň “odpočinek”, je tedy v judaismu dnem odpočinku od běžné týdenní práce. Zároveň je v Tóře uvedeno, že Stvořitel tento den šabatu “oddělil” a “požehnal”, proto je Šabat základním židovským svátkem se sváteční atmosférou a dnem pro bohoslužby a čas strávený s rodinou a komunitou. Svěcení šabatu je uvedeno i jako jedno z přikázání Desatera, tudíž “oddělení” šabatu od ostatních běžných dnů je základním projevem židovského života.

Z uvedeného vyplývá, že šabat je přesně vymezen, novoluní na jeho pozici v týdnu nemá žádný vliv. Novoluní slouží čistě k určení začátku měsíce. Měsíce židovského kalendáře se však tím pádem nekryjí s měsíci občanského evropsko-amerického kalendáře. Židovské měsíce nicméně odpovídají principu astrologických znamení, s tím rozdílem, že jeden měsíc od prvního do posledního dne = jedno znamení. Začátek roku je měsíc Tišri – Váhy, a pak to jde po dalších měsících, s výjimkou přestupného roku, kdy se dodává celý jeden měsíc navíc, a to Adar 2, který je pokračováním měsíce Adar – Ryby. Znamení ryb tedy může trvat jako jediné déle, resp. dva měsíce. Následující měsíc Nisan je pak už vždy ve znamení Beran.

Židovský kalendář do víceméně současné podoby ustálil ve 4. století občanského letopočtu rabín Hilel II, který nahradil původní vyhlašování novoluní na základě pozorování měsíce v Jeruzalémě výpočtem přestupných roků. Dílčí změny kalendáře pak byly ještě učiněny v 10. století občanského letopočtu.

Židovský letopočet je ale pochopitelně jiný, je počítán od stvoření světa, resp. moderního člověka, tzn. letos máme rok 5783, tento rok začal podle občanského kalendáře 26. září 2022. Já Vám píši dnes, 7. Adaru 5783, tzn. již po západu Slunce, takže podle našeho kalendáře již v Jom šliši (úterý), ačkoli Vy máte ještě pondělí. Novoluní, neboli počátek tohoto měsíce Adar, vyšlo letos podle občanského kalendáře na 22. února 2023.

Doufám, že jsem Vám plně odpověděl na dotazy.