Archiv štítku: trojice

Podporují některé biblické verše nauku o trojici?

Asi nejznámější verš používaný na obhájení nauky o trojici je:

Matouš 28:19-20 odeberte se [tedy] a všechny národy získávejte za učedníky, křtěte je ve jméno Otce a Syna a Svatého Ducha a vyučujte je dodržovat všechny věci, kterékoli jsem přikázal vám. A hle, já jsem s vámi po všechny dni, až do skončení věku.

Co je vlastně křest? Je to ponoření do vody, které symbolicky představuje poddání se pravdě ve svatém Duchu. Proč se to má dít ve jméně Otce není třeba vysvětlovat. Má to být ale také ve jméně Syna, protože jej Otec posvětil a poslal, což znamená, že příjímáme i toho, koho Otec ustanovil jako autoritu abychom jej poslouchali. Proč však i ve jménu Ducha, když Duch není samostatnou osobou? Protože mohli existovat lidé, kteří věřili v Jehošuu Krista, ale o Duchu Svatém řekli:

[CSP] Skutky apoštolské 19:2 Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.

Učedníci Jana Křtitele věřili v Pána Jehošuu, protože Jan „… křtil křtem pokání a lidu říkal, by uvěřili v toho, jenž měl přijít po něm, to jest v Jehošuu.Skutky 19:4, ale o Duchu Svatém se dozvěděli až od Pavla:

Skutky 19:6 a když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Svatý Duch, i mluvili jazyky a prorokovali;

Věřící, kteří se dávali pokřtít měli to, že Svatý Duch už byl poslán vědět. Proto měl být křest i ve jméně Ducha. Připomeňme si další skutečnost, která zde z Písma vyplývá. Nekřtil je Svatý Duch, ani apoštol Pavel. Pavel na ně položil ruce, ale křest Duchem vykonal Pan Jehošua, přejně tak ,jak o něm předpověděl Jan Křtitel:

Matouš 3:11 … ten vás bude křtít Svatým Duchem a ohněm.

Nezaujatý člověk, který upřímně hledá pravdu může ihned rozeznat, že Duch je Boží moc, kterou dostal Pan Jehošua, aby ji používal. Pokud by Duch Svatý měl být osobou, bylo by divné, proč by to nemohl dělat sám, ale někdo jiný by jej používal stejně jako oheň. Bůh řekl:

[CSP] Skutky apoštolské 2:17 … že vyleji ze svého Ducha na každé tělo …

a také

[CSP] Židům 2:4 za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými (projevy moci) a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

Umíte si představit, že by rozdělil osobu a z ní uděloval každému podle své vůle? Anebo

Numeri 11:25 a Jehova v oblaku sestoupil a promluvil k němu, a odňal z Ducha, jenž byl na něm (Mojžíšovi), a dal na sedmdesát mužů, těch starších; a za spočinutí Ducha na nich se stalo, že se jali prorokovat, ale nepokračovali.

To by přece nebylo srozumitelné pro jednoduché lidi. Při tomto obvykle věřící v trojici namítnou, že se snažíme pochopit vše rozumem. Bible však nikde neříká, že je rozum třeba vypnout a přijmout něco bez přemýšlení. To se hodí někomu jinému, abychom nezapojovali rozum.
Dále je potřeba si také uvědomit, že když se řekne „ve jméno“ nemusí to být použito pouze v souvislosti s nějakou osobou. Můžeme říct ve jménu zákona, ve jménu republiky… Proto křest ve jméno Ducha je projevem uznání, že Duch Svatý pochází z Boha a je to Boží působení v lidech. Bůh vlastně svým Duchem připomenul apoštolům vše, co je Pan Jehošua učil. Duch Svatý se nám sice může v některých částech Písma jevit, jako by byl samostatnou osobou, ale je to pouze personifikace (zosobnění). V Bibli jsou často personifikované i jiné neosobní věci, vlastnosti nebo jevy:

Matouš 11:19 … a moudrost byla ospravedlněna od svých dětí.
Genesis 4:7hřích leží u vchodu a dychtí po tobě (Kainovi)
1.Janův 5:7 Duch, voda a krev vydávají svědectví.

Není proto důvod věřit trojičnímu dogmatu. Přemýšlením o Božích pravdách s upřímnou modlitbou dojít ke správnému porozumění. Důležité věci jako ospravedlnění vírou, o vzkříšení, o soudu Bůh skrze apoštoly jasně vysvětlil. Proč by to nejdůležitější, pravdu o sobě samém nechával na těch, kteří přišli až staletí po apoštolech? Další verš, který se používá na obhajobu nauky o trojici je

2.Korintským 13:14 Milost Pána Jehošuy Krista a Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi.

Ani tento verš nehovoří o stejné podstatě Otce, Syna a Ducha svatého. Hovoří o milosti Pana Jehošuy, kterou nám projevil, když se za nás obětoval. Dále o Boží lásce, která nám je stále projevovaná a také o společenství Ducha, kterým Bůh spojuje svůj lid do jednoho celku. Všechny tři věci milost, láska a společenství pocházejí od jednoho Boha, ale projevují se různými způsoby. Nebyl by přece problém napsat: Milost Boha Syna, láska Boha Otce a společenství Boha Ducha. Něco takového ale v Bibli nenajdete. Právě naopak. Jestli si pozorně všimnete, tak Bohem je v tomto verši myšlen pouze Otec. Synovi je přiřazena milost, Duchu společenství. Láska však není nazvána jako Otcova, ale Boží. Takže formulaci jeden Bůh ve třech osobách tento verš vůbec nepotvrzuje, ale spíše vyvrací.

Dalším textem je

1.Korintským 12:4-6 Jsou však rozličnosti darů, týž však Duch, a jsou rozličnosti služeb a týž Pán, a jsou rozličnosti působení, týž však Bůh, jenž působí všechny věci ve všech.

První část ukazuje, že různé dary v křesťanském sboru byly způsobeny jediným a tím samým Duchem a ne jinými (Duchy). Dále že Pán, kterého Bůh nad námi ustanovil je také pouze jeden. A tak samozřejmě i Bůh může být pouze jeden a ten samý. Starozákonní Bůh byl jeden a také novozákonní je pouze jeden a ten samý a nikoliv trojjediný. Závěr to jen dokresluje. On působí i ve svém Synovi a působí i v dalších následovnících pravdy. Toto všechno však působí svým Duchem, ale tento verš říká, že je to Bůh (Otec), který působí všechno ve všech. Tady vidíme, že Duch Svatý musí být součástí jeho bytosti a ne zvláštní osobou, nebo bytostí.

O textu v 1.Janův 5:7-8 jsme si říkali zde, že tento text v původních Písmech vůbec nebyl a byl tam v imputován později, aby potvrdil učení o trojici. Jen bych chtěl podotknout, že je velmi smutné, že přes to všechno, co o této vsuvce dnes už víme, že stále je tento text obsažen v jinak celkem solidním překladu CSP.

V některých knihách o trojici se setkáte i s dokazováním trojjedinosti Boha z hebrejského slova „ECHAD“, které znamená jediný anebo jeden. Trojiční věřící se snaží vysvětlit, že „ECHAD“ znamená složenou jednotu. Používají na to texty, jako je například zpráva o první lidské dvojici Adamovi a Evě:

„…a budou jedním („ECHAD“) tělem(Gen. 2:24)

Potom nám chtějí namluvit, že toto slovo použité v textu

Deuteronomium 6:4 Slyš, Isráéli: Jehova, náš Bůh, je Jehova jeden („ECHAD“);

znamená jakousi složenou jednotu. Tvrdí, že pokud by chtěl Bůh vyjádřit to, že je pouze jeden a ne z vícera osob, bylo by v textu použito slovo JACHID, které znamená také jediný, ale ve významu osamělý, izolovaný, jedinečný a v Bibli se vyskytuje pouze 8 krát. Výraz JACHID je použit například u Abrahamova syna Isáka:

Genesis 22:2 I řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Isáka…

Isák sice nebyl jediný Abrahamův syn, ale byl s ohledem na Boží zaslíbení skutečně jedinečný. Takže i tento argument je neopodstatněný. Co se týka slova ECHAD je potřeba si uvědomit, že plurální smysl je odvozen z hromadnosti podstatného jména a nikoliv od slova Jeden. Slovo ECHAD se nachází v henrejské části Bible asi 960 krát, ale vždy má ten samý smysl a neskývá v sobě ani náznak plurality (množného čísla). Znamená vždy jeden a nikdy ne dva anebo více. Tedy jedno tělo, jeden hrozen vína, jedno srdce. To, že se hrozen skládá z více bobulí nic nemění na tom, že hrozen je jeden. Také to, že Adam a Eva měli být jedním tělem a měli při tom každý své tělo neznamená, že byli jednou bytostí. Smysl je v tom, že měli vytvořit takový harmonický vztah, jakoby byli jedním tělem. Podobně jedním srdcem Izraele je vystihnuta jednota jejich smýšlení. Stejné je to se slovem jeden, když je použito na Boha (Deut.6:4). Není v tom ani náznak nějaké složené jednoty. Tento verš cituje i Pán Jehošua, když říká:

Marek 12:29 A Jehošua mu odpověděl: Ze všech první příkaz [je]: Slyš, Israéli: Jehova, náš Bůh, je jeden („eis“) Jehova

Ani řecké slovo „eis“, které zde evangelista Marek použil neskrývá v sobě nějakou utajenou pluralitu, ale prostě a jednoduše jeden. Kdyby to bylo jinak, Pán Jehošua by to určitě vysvětlil anebo alespoň naznačil, že je to potřeba chápat jinak.

Někteří se snaží nauku o trojici dokázat i ze situace, která nastala při křtu Pána Jehošuy. Poukazují na to, že jsou u jedné události všichni tři. Podívejme se proto blíže na zprávu z Lukášova evangelia:

Lukáš 3:21-22 A v tom, co byl pokřtěn veškerý lid, a když Jehošua byl pokřtěn a modlil se, se stalo, že nebesa byla otevřena a že na něho sestoupil Svatý Duch v tělesné podobě jakoby holubice a že z nebe zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel svou slast.

Z této události můžeme vidět několik bodů, které nasvědčují spíše opačnému názoru, než trojičnímu vysvětlení. Nejprve si můžeme všimnout, že Otec Syna schválil svým hlasem z nebe. To je úplně v souladu s tím, že Otec, jako nejvyšší autorita poslal z nebe svého Syna, který má být mocnou autoritou, ale stále je závislý na svém Bohu – nejvyšší autoritě:

[CSP] Jan 13:16 Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.
1.Korintským 15:27-28 Pod jeho nohy přece podřídil všechny věci; když však řekne, že všechny věci jsou podřízené, je zřejmé, že kromě toho, jenž mu všechny věci podřídil. A až mu všechny věci budou podřízeny, tehdy bude i sám Syn podřízen tomu, jenž mu všechny věci podřídil, aby vším ve všech byl Bůh.

Otec toto schválení potvrdil tak, že dal, aby jeho Duch sestoupil na Pána Jehošuu způsobem, aby to Jan Křtitel mohl vidět a vydat o tomto svědectví.

Jan 1:33-34 a já jsem ho neznal, ale ten, jenž mě poslal křtít vodou, on mi řekl: Na kohokoli uvidíš Ducha sestupovat a na něm zůstávat, to je ten, jenž křtí Svatým Duchem. A já jsem uviděl a dosvědčil, že tento je Boží Syn.

Není zde však žádný záznam o tom, že Duch Svatý promluvil nezávisle na Bohu Otci. Boží Duch byl Otcovým Duchem, součástí jeho bytosti, a po křtu sestoupil na Božího Syna a sídlil v něm jako všechna plnost Božství (Kol 2:9). Všimněte si však, že předtím, než se v něm Plnosti stalo slastí v něm se usídlit (Kol 1:19) se Boží Syn za tyto věci modlil, což je akt uctívání. Když se tedy pokusíme toto vše dát do souladu s naukou o trojici vidíme, že jedna z osob trojice uctívala druhou, přičemž by ale obě měly tvořit jednu bytost. Jasný rozpor. To ještě není všechno. Podle zastánců trojice je i Svatý Duch, který ani nikoho neuctívá, ani nikdy není uctívaný, třetí osobou trojice. Tak by byla vlastně v této chvíli v nebi jedna osoba Boží trojice (Otec) a na zemi by byly dvě (Syn a Duch). V Bibli ale není jasný důkaz, že by měl být Duch Svatý další osobou. Nikde není zaznamenaná modlitba ke Svatému Duchu ani žádný rozhovor mezi Duchem a Bohem Otcem. Pouze o Bohu Otci je napsáno:

[CSP] Zjevení 15:3-4Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.

Je ještě někdo jiný Svatý kromě Boha Otce? Samozřejmě Svatý Duch. Ale jestli by byl Svatý Duch samostatnou osobou, byli by dva s tímto označením, a tento text ze Zjevení by byl s tímto v jasném rozporu. Písmo si však neodporuje a proto Boží Duch jako Boží moc je Svatý přesně tak jako i Otec, protože je součástí jeho bytosti.

Synova svatost je odvozená od Otcovy. Vždyť sám říkal:

[CSP] Jan 10:36 proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět…

Podobně také, když řekl Pán Jehošua bohatému mládenci:

Marek 10:18 Jehošua mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden – Bůh.

To neznamená, že by Pán Jehošua nebyl dobrým (pozn. zde je také neskutečně skromným. Kdyby tak byli stejně skromní i ti, kteří o sobě říkají, že půjdou do nebe…). Učil se ale od Otce v nebi:

Jan 8:26 ten, jenž mě poslal, je pravdomluvný a já k světu pronáším ty věci, jež jsem uslyšel od něho.
Jan 8:28 … nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec.
Jan 7:16 … Nauka má není má, nýbrž toho, jenž mě poslal.

a také za svého pozemského života:

[CSP] Židům 5:8-10 Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.

Všemohoucí Bůh je tedy dobrý a svatý jedinečným způsobem. On se nikdy nemusel nic učit a nikdy se nemusel ničemu podřizovat.

Zdroj

Křesťanské internetové stránky

Asi jste očekávali, že po rozkliknutí názvu se na vás vyvalí seznam křesťanských internetových stránek, které tak či onak se zabývají biblickými otázkami. Ne. Zde bych se chtěl podívat na jiný problém. Dnes má kdokoliv možnost psát na internetu, vytvořit si vlastní blog, stránky, věnující se jakékoliv tématice. Pokud to jsou stránky křesťanské, musíme se o to více mít na pozoru.

1.Tesalonickým 5:21-22 vše však ověřujte: správné podržujte, každého druhu špatnosti se straňte.

1.Janův 4:1 Milovaní, nevěřte každému duchu, nýbrž duchy ověřujte, zda jsou z Boha, protože do světa vyšlo mnoho nepravých proroků.

(Nevěřte, prosím, slepě ani tomu, co zde já píšu, ale kontrolujte si to s písmem)

Jak jsem se zmínil v jiném článku první křesťané, o kterých se píše v písmu byli obyčejní lidé, rybáři, výběrčí daní atd. Pán Jehošua při svých kázáních nepoužíval slova, při kterých by posluchačům „padala brada“, ale mluvil k nim srozumitelnou řečí. Sice v podobenstvích, ale běžnými slovy. A dnes? Často narážím na stránky kde je psáno např.: Misie i dnes pomáhá vytvářet adekvátní eklesiologické modely…, přístup, který pracuje s křesťanskou imaginací…, Evangelikální teologie vedle hermeneutického, pragmatického a christocentrického pojetí autority a historicity Bible…, se vynořila otázka jeho doktrinální integrity…, Vyučování pneumatologie ve sboru aneb jak používat Studijní Bibli s výkladovými poznámkami na půdorysu Bloomovy taxonomie… toto je pár vyjmutých vět z JEDINÉ internetové stránky Vyšší odborné školy misijní a teologické. Takto je to na mnohých „křesťanských“ stránkách. Subordinaristé, exegeze, teď jsem chtěl přidat spousty dalších „učených“ slov, ale pro vaši představu to snad stačí. Prostě, spousta cizích slov která, chceme-li pochopit, nutně musíme brouzdat v dalších oknech po internetu abychom se vůbec dovtípili, co tím chtěl pisatel říct. Proč? Aby si pisatel dokázal, jak je strašně chytrý (a my tím pádem hloupí)? Nebo schovává vlastní nevíru za tato slovíčka, aby si ostatní řekli: „Tak ten přikáže moruši a přestěhuje se celý sad“? (Lukáš 17:6). Na jedněch stránkách jsem četl o trojici, jak je to jediné správné učení, přičemž závěrem se doslova píše: Složitost doktríny Trojice by nám však nemělo bránit v jejím vyučování. Autor sám přiznává, že je tato nauka složitá… Inu skvělá doktrína pro rybáře… Vždyť i na čtení samotné bible mi stačí umět číst. Tyto rádoby chytré internetové stránky mají jedno společné. Dobře se v takových vyjádřeních skryje lež. Takže je to podobné, jako v mém článku o církvích. Polovina článků psaná tak, že je klidně podepíšete a druhá polovina nepravda. A takových stránek najdete opravdu mraky. Občas je fajn na tyto stránky zabrousit a podívat se třeba na danou problematiku i z jiného úhlu. Sám sebe se mohu ptát: “Co když mají pravdu a já se mýlím?“ Toto je vůbec zajímavý dotaz. Všimněte si, že obhájci nauky o trojici si jej vůbec nepoloží. Oni přece MAJÍ PRAVDU. Zatímco my, kteří této nauce nevěříme, si (alespoň tedy já) občas takovouto otázku položíme. Už jen toto mne přesvědčuje, že nauka o trojici je satanův podvod, protože on nikdy chybu nepřizná, stejně jako tito jeho trubači.

Na závěr tedy alespoň přidám dva odkazy na, z mého pohledu, seriózní křesťanské stránky:

https://obohu.cz/

https://bozijmeno.webnode.cz/

A ještě dovětek – Pozor abyste na různých křesťanských nebo rádoby křesťanských stránkách nestrávili neúměrně dlouho času a na Písmo samotné vám pak už nezbyl čas. I to je satanův fígl, aby vás odloudil od pravdy.

 

 

Trojice II – Daniel 7:13-14

Obdržel jsem email, ve kterém stálo:

„Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn
člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána
vladařská moc, sláva a království, aby ho UCTÍVALI všichni lidé různých
národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a
jeho království nebude zničeno.“(Daniel 7,13-14)

Jeho autor tato slova považuje za jeden z důkazů, že Ježíš je Bůh…

Má první námitka byla jasná – i zde je vidět, že se jedná o dvě samostatné osoby.

Odpověď: Bůh Otec se rozdělil ve tři osoby, které jsou jedno, ne
jedna osoba.
– klasická mystifikace zastánců trojice a nepochopení, že jsou „zajedno“, tedy stejného uvažování a konání.

Ale nedalo mi to a šel jsem dál. Z emailového textu srovnáním vyplynulo, že pisatel použil Ekumenický překlad. Tak jsem si zobrazil některé jiné překlady Daniela 7:14:

CSP   Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.

MPCZ   a byla mu dána vláda a čest a kralování, aby mu všechny národnosti, rody a jazyky sloužily; jeho vláda – vláda věčná, jež nebude odcházet, a jeho kralování, to nemůže být zrušeno.

BKR   I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

B21   Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!

JB   Byla mu dána vláda, čest a království a všichni lidé, národy a jazyky mu sloužili. Jeho vláda je vláda věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

HEJCL   I dal jemu moc a čest a vládu; všichni národové, kmeny a jazyky sloužiti budou jemu; moc jeho jest moc věčná, jíž nepozbude, a vláda jeho nebude zrušena.

KLP   Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

VS   Stařec měl moc a slávu a sloužily mu celé říše, národy, kmeny i jazyky. A jeho vláda, toť vláda věčná, jež nikdy nepomine a jeho království nebude zničeno nikdy.

KJ   And there was givenH3052 him dominionH7985, and gloryH3367, and a kingdomH4437, that allH3606 peopleH5972, nationsH524, and languagesH3961, should serveH6399 him: his dominionH7985 is an everlastingH5957 dominionH7985, which shall notH3809 pass awayH5709, and his kingdomH4437 that which shall notH3809 be destroyedH2255.

KJ3   And dominion was given to Him, and glory, and a kingdom, that all peoples, nations, and languages should serve Him. His dominion is an everlasting dominion which shall not pass away, and His kingdom that which shall not be destroyed.

Takže ještě vyjma ČSP, který také v hlavním textu uvádí uctívat (nutno podotknout, že alespoň v poznámce pod čarou uvádí variantu sloužit), tak najednou vidíme, co měl vlastně pisatel na mysli a že je opravdu značný rozdíl mezi slovy „uctívat“ a „sloužit“. Další a možná ještě důležitější závěr je: Pokud si chci být opravdu jistý, co pisatel psal a jak to myslel, tak musím používat více biblických překladů, nejlépe současně. Já osobně mám stále otevřené Pavlíka (s Jehova, Jehošua a šabat) a ČSP (kde je poměrně hodně poznámek s historickými souvislostmi).

Trojice

Je nauka o trojici biblická anebo není? A pokud není, můžeme toto tvrzení podpořit přímo ze Svatého písma?

Než si podáme jeden z biblických důkazů, pojďme se v rychlosti podívat alespoň na několik málo textů, které s naukou o trojici vůbec nejdou dohromady:

[Pavlik_CZ] 1.Timoteovi 2:5 Bůh je přece jeden a prostředník Boha a lidí jeden, člověk Kristus Ježíš

[CSP] 1 Petrův 1:3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista…

[CSP] 1 Janův 1:3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

[Pavlik_CZ] 1.Janův 4:9 V tomto byla Boží láska projevena vůči nám: že Bůh do světa vyslal svého jednorozeného Syna, abychom skrze něho ožili.

[CSP] Zjevení Janovo 1:1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh…  Velmi silný argument-pokud je Ježíš Bůh, tak proč by dával Zjevení sobě samému?

[Pavlik_CZ] Zjevení 1:5-6 a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a umyl nás od našich hříchů svou krví a učinil nás královstvím, kněžími tomu, jenž je jeho Bůh a Otec, jemu sláva a moc na věky věků.

[Pavlik_CZ] Skutky 7:55 Jsa však pln Svatého Ducha, upřel zrak do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici

[Pavlik_CZ] Římanům 15:6 abyste jednomyslně, jedněmi ústy, mohli oslavovat toho, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.

[Pavlik_CZ] 1.Korintským 8:4 tedy: Stran požívání věcí obětovaných modlám víme, že modla není na světě nic a že není žádného jiného Boha, leč jeden;

[Pavlik_CZ] 1.Korintským 8:6 ale pro nás je jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci, a my pro něho, a jeden Pán, Jehošua Kristus,

[CSP] Galatským 3:20 Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden.

[Pavlik_CZ] Filipským 2:9 Proto ho také Bůh nadmíru povýšil a udělil mu jméno, jež je nad každé jméno

[Pavlik_CZ] Jakubův 2:19 Ty věříš, že Bůh je jeden – vedeš si správně; věří i démonové, a chvějí se

A teď něco z „druhé strany“. Zásadním textem pro nauku o trojici je 1.Jan 5:7-8.

[CSP] 1 Janův 5:7 Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi — Otec, Slovo a Duch Svatýa ti tři jsou jedno.  8 A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi — Duch, voda a krev –, a ti tři jsou zajedno.

zatímco

[Pavlik_CZ] 1.Janův 5:7 protože ti, kteří svědčí, jsou tři 123, [123] Konec v.  1J.5:7 a začátek v.  1J.5:8, jak je mají starší překlady, nelze považovat za původní.

8 Duch a voda a krev, a ti tři jsou v jedno 124. [124] Tj. „směřují ve svém svědectví k jednomu cíli n. záměru“.

Toto mne navedlo na další hledání. Celý tento problém se nazývá Johannine comma (stačí toto heslo zadat do internetového vyhledávače a budete překvapeni množstvím informací). pozn. snad by se nejlépe dalo přeložit jako čárka u Jana ??

Když to hodně zestručním: Přepisovači si u původního textu 1.J 5:7-8 udělali na boku textu vsuvku (viz obrázek), a dle tehdejší již probíhající katolické nauky si zde napsali vysvětlivku „Otec, Slovo  a Duch Svatý…“. Po letech už se zapomnělo, že jde o vloženou vysvětlivku, čárky zmizely a tento text se stal přímo součástí Bible.

Podle http://www.bible-researcher.com/comma.html tato pasáž (Otec, Slovo  a Duch Svatý…) chybí v rukopisech všech starověkých verzí (syrských, koptských, arménských, etiopských, arabských, slovanských), s výjimkou latiny; a nenachází se (a) ve staré latině ve své rané podobě (Tertullian Cyprian Augustine), ani ve Vulgate (b), jak jej vydal Jerome (codex Fuldensis [napsán v letech 541-46 n.l.]) a codex Amiatinus [napsán před rokem 716 n.l.]) nebo c) ve znění revidovaném Alcuinem ( codex Vallicellianus [deváté století]).

A dále pokračuje: Pasáž není citována žádným z řeckých otců, kteří, pokud by to věděli, by ji určitě použili v trinitárních sporech (Sabellian a Arian). První výskyt tohoto textu v řečtině je v řecké verzi spisů lateránského koncilu z roku 1215.

Co k tomu dodat? Asi by se jen hodilo připomenout:

[Pavlik_CZ] Zjevení 22:18 Každému, kdo slyší slova proroctví této knihy, dosvědčuji já: Přidá-li kdo k těmto věcem, přidá mu Bůh pohrom, o nichž je v této knize napsáno

naskenovaný obrázek 1 Jana 5: 6-8 z Codex Vaticanus

Nauka o trojici je skutečně nebiblická ba co víc, přímo nás odvádí od pravého uctívání.

Pán Jehošua nám říká:

Matouš 4:10 Kliď se, Satane, je přece psáno: Budeš se klanět Jehovovi, svému Bohu, a jemu jedinému budeš konat svatou službu.

Takže když věříme v trojici, tak vlastně uctíváme jediného pravého Boha pouze z jedné třetiny – a o to Satanovi jde.