Jistě jste se už setkali s vyprávěním, že člověk zemřel, odešel do nebe a Kristus (nebo někdo jiný) mu řekl, že ještě ne a onen se vrátil zpět a ožil. Nebo jak takový člověk vystoupil ze svého těla a díval se na doktory, jak jej zachraňují. Prostě zážitky „života po životě“. Takovýchto vyprávění jsou stovky, ne-li tisíce. Mnohdy byly na tyto motivy napsány celé knihy. Pojďme blíže prozkoumat tento jev.

Jsem celkem přesvědčen, že co tito lidé popisují, tak z 95% skutečně „prožili“. Těch 5% nechávám těm, kteří si zážitek vymysleli, ve snaze zaujmout ostatní. Ale ta většina je o tom, co vypráví, skutečně přesvědčena.

Když celý zážitek zjednoduším: člověk zemře, duše se oddělí a jde do nebe, odtud se posléze vrátí zpět do těla, aby nakonec člověk znovu ožil. Pokud je toto pravda, tak se nejedná o nic jiného než o vzkříšení z mrtvých. Jinak se tento postup nazvat nedá.

Máme tedy dvě možnosti: Buď již vzkříšení nastalo, nebo daný jedinec úplně nezemřel.

Jak sami správně tušíte, bod jedna je nesmysl:

2.Timoteovi 2:17-18 a jejich slovo se bude rozžírat jako sněť; z nich je Hymenaios a Filétos, kteří se stran pravdy minuli cíle, neboť říkají, že opětovné vstání již nastalo, a víru některých převracejí.

Takže jediné vysvětlení je, že daný jedinec úplně nezemřel. Ani lékaři nemají nějaký exaktní důkaz, že je opravdu konec, proto mají termíny Klinická smrt, Mozková smrt. Pod pojmem Klinická smrt najdeme na wikipedii:

Klinická smrt je charakteristická zástavou dechu a srdeční činnosti, která trvá přibližně 5 až 6 minut. Je to typ smrti, kdy CNS (centrální nervový systém) je stále funkční, ale činnosti srdce a dechu jsou zastaveny. V této době nesmí být organismus považován za mrtvý, neboť může být za určitých podmínek oživen. Většinou však dochází k odumírání jiných tkání buněk a to podle jejich citlivosti na nedostatek kyslíku. Klinická smrt je mimo jiné spojována s prožitkem blízké smrti (NDE), avšak NDE je vysoce závislý na klinické smrti. Často jsou prožitky komplexnější u těch jedinců, kteří byli ve stavu klinické smrti, než prožitky těch, kteří se smrti pouze přiblížili. A samozřejmě lidé, kteří byli ve stavu klinické smrti delší čas, došli dále, než ti, kteří byli resuscitováni brzy. Tento prožitek je definován jako zážitek opuštění vlastního těla, fenomén světla, dále panoramatický přehled dosavadního života a vliv zážitku na další život. Avšak někteří jedinci si po oživení na nic mimořádného nepamatují.

Upřímně – sám jsem byl překvapen informací, kterou jsem tučně zvýraznil. Okamžitě se nabízí otázka, proč „nemrtvý“ jde do nebe? A proč nejde do pekla? A ještě jedna otázka – kde je onen biblický soud?

Hebreům 9:27 A jako je lidem uloženo jednou umřít a poté [bude] soud.

Takže bez jakéhokoliv soudu jde člověk po smrti ihned do nebe. Asi už víte odkud vítr vane. Samozřejmě satan a jeho další skvělá lež. Člověk si tak vlastně může po celý život dělat, co je mu libo, protože pak stejně půjde (dle důvěryhodných zdrojů) rovnou do nebe. Největší tragédií, že tomuto bludu věří téměř všichni ti, kteří si říkají křesťané (a dokonce tyto zážitky někteří dávají jako oporu pro nauku vytržení).

Jak je tedy možné, že ti lidé viděli to, co viděli? Vysvětlení je úplně prosté – tito lidé v těchto okamžicích nebyli spaseni. Nevěřili, že za jejich hříchy zemřel Jehošua. Takže klidně v těchto lidech (anebo blízko nich) mohli být stále démoni, kteří pak dají tomu člověku vidění nebe, světla atd. No a pak se stane, že se člověk probere zpět do života a vypráví o své cestě na druhou stranu (Další možností je, že jedinec úplně zemře a pak se to pro změnu tyto příběhy nedovíme a daný démon jde zase k někomu jinému). Stejným způsobem může démon člověku popsat a ukázat, co se děje kolem. Ten pak vypráví, jak byl mimo tělo a viděl lékaře co dělají pro jeho záchranu.

Připomeňme si ještě jeden biblický text:

Lukáš 16:27-31 I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil, aby nepřišli i oni do tohoto místa muk. Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou. On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání. I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají si říci, ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých.

Bůh Jehova (ani Kristus Jehošua) opravdu nikoho z mrtvých na svědectví živým zpět neposílá.

A ještě jsem neodpověděl na jednu otázku – proč jde valná většina do nebe? No přece v rámci dnešní moderní satanovy výuky v sebelásce, kdy JÁ je to nejdůležitější. Sám sebe přece nepošlu do pekla…